Malý bardcore
Po letech temnoty, jsem viděl tvojí dokonalost, tvůj úsměv, to jak si smyslně vnímala každý tón jejich vystoupení, to jak sis užívala sílu okamžiku. Temnota zmizela, a já konečně znovu vidím.
Pak přišel ten okamžik, a já uslyšel tvůj hlas. Uprostřed všeho hluku davu přihlížejících a zpěvu géniů, právě tvůj hlas začal libě masírovat můj sluchový vjem. Najednou bylo ticho, a já vnímal jen tebe. Krásnější zvuk jsem nikdy neslyšel.
Ten moment mi dal jasně najevo, že ty si to co chci.
S koncem mé odpovědi svět kolem zase začal znovu žít. Od té chvíle si jediným vystoupením pro mne byla ty. Užívám si každou vteřinu, kdy se nenápadně mohu podívat, jak si tento umělecký počin užíváš. Dívám se často, snad v pravidelných intervalech, ale tak abych tě nevyděsil.
Na malý okamžik odvrátím zrak, a ty zmizíš. „Nééééééééééé“, zakřičel jsem uvnitř sám sebe, a přísahám, že v tu chvíli se Země otřásla. Svět kolem se začíná postupně a pomalu ztrácet v temnotě, hlas géniů ustal.
Tápu, hledám tě všude kolem, a ty nikde. S každým nádechem upadám znovu do slepoty, a v hlavě si vyčítám, že jsem tě nechal zmizet. Postupně to vzdávám, a vydávám se na pouť osamělých zpátky do světa temnoty.
Před jeho branou se stává zázrak. Zář, tak jasná a teplá osvítila můj život podruhé. Jsi tu!!!! Stojíš tam sama. A teď už vím, že tě nenechám odejít.
Gordon 06/2025
KRÁSA
Poslouchat jak vzdycháš, cítit jak se chvěješ. Dostat se na hranici mdlob, protože už nedokážu normálně dýchat. S každým pohybem vdechuji vůni tvýho těla, a nechci jí vydechnout - teď je jenom moje.
Jsi bohyně. Tvý kozi, tvůje zadek, tvoje vagína všechno tak dokonale krásný, všechno tak dokonale úžasný. Postava, nad kterou by závistí plakaly všechny múzy světa.
Mrdám tě, a přitom si přeju, ať to nikdy neskončí.
S každou polohou mi přijdeš dokonalejší a dokonalejší.
Kdyby to co ve mě dokážeš probudit ničilo světy, nezůstane ve vesmíru nic.
Jsem závislej na tvým těle, jsem závislej na tvým smýchu. Jsi krásná.
Malá smrt -.to co nás spojí. S tebou bych umíral pořád dokola, a bez přestání.
Gordon 06/2025
Malá noční Insomnia
Jen malou ochutnávkou se vždy na mrknutí oka zasytím na nulový okamžik nepatrnou porcí spánku.
V tu mě bolestné dovádění touhy vytáhne zase zpět do noci, a já jen stěží dokáži přejít k objednávce dalšího menu.
A sotva mi ho on, vrchní ze říše snů, položí znovu na stůl prostřený vyčerpáním a únavou, a já se zakousnu do trošky z další porce, jsem vytržen tou emoce drásající tmou.
Jsem rozpolcený ve tmách své noci. Mám chuť vstát a jít. Jít si jen pro tebe. Nebo ne! Ty si to nezasloužíš. Mám chuť spát. Nebo ne!
Chci krev. Chci vás všechny rozsápat na kousky, které se jen promění v krvavou řeku.
V té se pak budu vítězně koupat.
A snad? Snad potom, odnese mě krása Vašeho utrpení na start závodu neprobděné noci.
Snad potom budou vaše dluhy splaceny, a v ten okamžik si mě zasloužíš.
autor: GORDON ®2025
Adolfo de Jesús Constanzo
El´Padrino
Jeho s klony k násilí a manipulaci pak dokonale maskoval jako posvátné chování při provádění rituálů, a v dospělosti se stal věštcem a kouzelníkem. Jeho služeb využívali jak vlivně postavení, tak i drogový dealeři. Nejenom k tomu, aby je jeho moc ochránila, ale také aby jim ukázal vždy tu správnou cestu.
V roce 1983 se stěhuje do Mexico City, kde začíná budovat vlastní kult. Ten se začíná plnit všemi, kteří touží po moci a bohatství. Moc kultu "Narkosatanistů" se rozmáhá tak, že do jisté míry ovlivňuje i tehdejší politiku.
V průběhu řádění kultu, kdy při rituálech Palo Mayombe v několika sériích Constanzo připravuje 15 Mexičanů se vliv kultu rozmáhá až na úroveň vedení Mexické policie. Ta se díky tomu stává proti kultu bezbranná.
Zvrat přichází až se zmizením amerického studenta Marka Kilroye, jehož kult unesl, sodomisoval, mučil, a následně na něm za živa provedl lobotomii. Důvodem byl rituál, který díky studovanému mozku, jež byl obětován pro Ngangu, měl zařídit nepolapitelnost drogových kartelů, a samotného kultu. Tato událost se stala dne 14. března 1989.
Kult byl pak rozprášen, společně Constanzovo smrtí, a to dne 6. května 1989 na statku Santa Elena. Zde byly také nalezeny ostatky většiny obětí.
Palo Mayombe
Palo Mayombe uznává existenci stvořitelského božstva Nsambi (to nezasahuje do lidských záležitostí). Zaměřuje se především na uctívání duchů mrtvých, a to skrze jeho ústřední prvek železný kotel Nganga. Ten obsahuje různé předměty, jako jsou větve, zemina, ale hlavně lidské ostatky nazývané nfumbe. To že duch zemřelého obývá Ngangu znamená, že slouží palerovi. Nganga je krmena krví obětovaných zvířat a dalšími obětinami - její vůle a rady jsou pak interpretovány věštěním.
Rituály Palo Mayombe často zahrnují, zpěv bubnování a tanec - to slouží k posednutí duchy mrtvých. Centrálním prvkem je však Nganga, skrze kterou je možné komunikovat s duchy mrtvých, vkládáním dalších obětin pak dokončovat magické rituály.
Duchové, se kterými komunikujeme skrze Ngangu se nazývají Mpungu. Tím hlavním je Lucero Mundo, který je duchem křižovatek, a zároveň poslem mezi světem živých a mrtvých.
Jeho divočejší aspekt je pak Lucero Malongo, který ovládá iluze a klam. Ovlivňuje osudy lidí skrze triky a nástrahy. Otevírá i zavírá cesty v životě lidí.
Dalším významným duchem je Zarabanda, který je duchem železa, války a síly. Je spojen s kovem, zbraněmi, a chrání ty kteří pracují s železem nebo bojují v bojových profesích.
Duch hromu a blesku se nazývá Nsasi. Ten je skrze ohnivou povahu spojen s vášní, energií a transormací.
Cantella Ndoki je bohyní hřbitovů, větru a bouří. Vládne mrtvým a duchům zemřelých. Je spojována s komunikací se světem mrtvých a s nekromancií.
Cobayende je duch nemocí, rozkladu a uzdravení. Nejenomže může sloužit jako prevence proti těmto neduhům, tak také může být využíván pro kletby.
Nkuyo je duch spojený s podsvětím, tajnými věděními a černou magií. Stráží ta největší tajemství Palo Mayombe.
Ndoki pak označuje všechny temné duchy, kteří jsou spojovány s černou magií.
Jako ve všech náboženstvích s africkými kořeny se nedá specifikovat Palo Mayombe jako temné náboženství. Slouží tak, jak se s ním zachází. V dalším článku si napíšeme něco o jeho historicky nejviditelnějším představiteli Adolfu de Jesús Constanzovi. Toho také můžete znát jako El Padrina.
Varg Vikernes
Osobnost protestantského satanismu
Než se ponoříme hlouběji do jeho života, a to co udělal, tak předem musím upozornit, že nejsem zastánce nebo vyznavač jakýkoliv nacistickým, neonacistických či fašistických ideologií. Osobnost Adolfa Hitlera, kterou byl právě Varg imponován nemá se satanismem nic společného. Značná část osobnosti této zrůdy, však Varga inspirovala nejen v oblasti životního stylu. Pojďme se ale podívat na to, kdo to byl doopravdy Varg.
Varg Vikernes, rozený jako Kristian Vikernes se narodil 11.02.1973 v Norském Bergenu. Na kytaru začal hrát ve 14 ketech, a ke skupině Old Funeral se přidává v roce 1990. Jeho sólový projekt Burzum, který se na scéně Black metalu proslavil nejvíce pak zakládá v roce 1991. V roce 1992 se přidává ke skupině Mayhem (s pseoudonymen Count Grishnackh).
Nenávist ke křesťanství a jeho hodnotám neprojektoval pouze do svých písní, ale také do svých skutků. Z jeho řádění však byl potrestán pouze za vraždu, a vypálení čtyř kostelů.
Kostel Fantoft Stave Church v Bergenu vypálil dne 06.06.1992 v 06:00 ráno. Jednalo se o národní kulturní památku z 12. století, jejíž fotografii spálených trosek použil na obal alba Aske (1993).
Krátce poté, pak dne 13.08.1992 vypálil v Bergenu další kostel, a to Åsane Church.
Další kostel, který lehl v Bergenu popelem prokázaným zaviněním Varg byl Storetveit Church. Tento shořel v březnu 1993.
Posledním prokázaným kostele, který zapálil už 24.12.1992 byl Holmenkollen Chapel, který se nacházel v Oslu.
Kostelů v tomto období lehlo opravdu hodně. Ale vinu nikdy za ty další Vargovi neprokázali. Po jeho zatčení však tato vlna rapidně klesá.
Kostely byly spalovány nejen kvůli pohrdání křesťanskými hodnotami, ale také z úcty k původním pohanským náboženstvím.
Akt, kterým následně Varg zpečetil svitek osudu, se pak odehrává dne 10.08.1993. Kdy se Varg v doprovodu Snorre Ruche (člena kapely Thorns) vydává do bytu Euronymouse (leadera kapely Mayhem, a zakladatele Norského Black metalu). Právě Euronymous, byl také zakladatel společenství Černý kruh, jehož členové měli na svědomí nejenom vypalování kostelů, ale také jednu vraždu.
Po příjezdu k Euronymovi došlo k potyčce mezi ním a Vargem. Důvodem byly nejen dlouhodobě nevyřízené finanční záležitosti, ale také oficiální rozchod dvou muzikantů na poli Black metalu, a projednávání smluv s tímto aktem spojených.
Euronymus (Øystein Aarseth) plánoval Varga odstranit, ale ten to při této příležitosti udělal dříve. Euronymuse usmrtil 23 bodnými ranami - z toho 16 ran nožem do zad, 5 do krku a 2 do hlavy. Tělo bylo nalezeno v chodbě bytového domu, kde Euronymus bydlel.
To byl zánik kapely Mayhem.
I když Varg tvrdil, že jednal v sebeobraně, byl nakonec odsouzen k 21 letům vězení za úkladnou vraždu. V roce 2003, kdy bylo Vargovi dočasně povoleno opuštění vězeňského zařízení, Varg uniká. Následně je však dopaden, a v jeho vozu je nalezeno značné množství zbraní, pušek, brokovnice, munice a vojenského vybavení.
Během pobytu ve vězení pokračuje v tvorbě hudby pro svůj projekt Burzum. V roce 2007 se oženil se svou ženou Marií Cachet, a přijímá jméno Louis Cachet. Spolu mají osm dětí. V roce 2009 obnovuje činnost Burzumu - následně vydává dvě alba. V roce 2013 je zatčen ve Franci kvůli podezření z přípravy teroristického útoku - později je propuštěn.
V roce 2019 pak ukončuje svůj YouTube kanál Thulean Perspective, a stahuje se z veřejného života.
Koncem chci upozornit na rozdíl mezi protestanským satanismem, a protestantským neosatanismem. Cíl je stejný. Nadobro zničit křesťanství i s jeho církví. Avšak zničit způsobem nenásilným, kultivovaným, a za použití jak inteligence tak vlastního génia.
Terrifier 3
Klaunovi Vánoce
Stejnou věc jsem kdysi řekl o Chloë Moretzová, když jsem jí viděl v horroru 3:15 Zemřeš říkat větu: JE TO DEBIL.
Každopádně pojďme dál. Artův samotný návrat je dokonale pojat, a celá věc začíná dostávat koncept, který je příslibem několika dalších pokračování. Naturalistické pojetí scén plných Góru je naprosto uchvacující.
Režisér se zde také vrací ke kořenům této ságy, a zavádí nás do dětství Sienny, ukazuje nám další střípky z jejího dětství. Jak pak z celého díla vyplívá: Zlo má své plány.
Dynamika celého filmu je naprosto strhující. Nebyl okamžik, kdy jsem neměl po celou dobu snímku úsměv od ucha k uchu. Nebyla vteřina, kdy bych se nudil, a celý snímek jsem musel hned druhý den, shlédnout znovu. Stal se tímto mým oblíbeným, tradičním, vánočním snímkem.
Dále také nahlédneme do Arotvi duše. Ta jak asi všichni chápete je naplněna humorem, vtipem a radostí. Sebedisciplína postavy dále neztrácí potřebnou dokonalost, a i při bolestivých zraněních si Art zachovává tvář mima.
Jak jsem již psal, celou dobu v kině jsem měl úžasem ústa otevřená od ucha k uchu. Bohužel jsem se nemohl nahlas smát, a celý film prožívat. Ten fakt mě ihned přiměl ráno shlédnout vše opětovně online, a konečně, dát své emoce najevo nahlas.
DOPOEUČJI! Dávám 5* / 5*
Takže fanoušci tohoto skvostu - upalujte rychle do kin, a podpořte tento Vánoční šperk.
ANTIKLERICISMUS
Jak zabít boha
Antiklerikalismus se vyskytoval a vyskytuje v mnoha různých formách a intenzitě po celém světě. Níže uvádím jeho historické i současné formy, jak globálně, tak v českém kontextu.
Antiklerikalismus ve světě
Historie antiklerikalismu je dlouhá a rozmanitá a zasahuje do mnoha zemí s různou náboženskou tradicí. Mezi hlavní oblasti, kde antiklerikalismus hrál nebo hraje významnou roli, patří:
1. Evropa
Francie: Francie je známá svým silným antiklerikalismem, který se vyvinul během Francouzské revoluce (1789–1799). Během tohoto období byla církev vnímána jako spojenec monarchie a feudálního řádu. Během revoluce byly majetky církve zabaveny a náboženství bylo postaveno na vedlejší kolej. Antiklerikalismus pokračoval i později, což vedlo k přijetí zákona o odluce církve od státu v roce 1905, který zavedl přísnou sekularizaci veřejného života.
Španělsko: V období Druhé španělské republiky (1931–1939) byl antiklerikalismus velmi silný, církve byly obviňovány z podpory autoritářských režimů a z potlačování svobod. To vedlo k dramatickým konfliktům, včetně vypalování kostelů a násilí vůči duchovním. Během Španělské občanské války se antiklerikální nálady ještě zintenzivnily.
Itálie: V 19. století se při sjednocování Itálie hnutí známé jako Risorgimento stavělo proti moci katolické církve, která kontrolovala Papežský stát. Tento konflikt vedl ke snahám o omezení vlivu Vatikánu na italskou politiku a společnosti.
Mexiko: V Mexiku byl silný antiklerikalismus, zejména během mexické revoluce a za vlády Plutarca Elíase Callese (1924–1928). Byl přijat zákon, který zakazoval duchovním působit v politice a náboženské výrazy byly přísně omezeny. Tento zákon vedl k tzv. Cristeroské válce (1926–1929), ozbrojenému konfliktu mezi vládními silami a náboženskými skupinami.
2. Latinská Amerika
Latinskoamerické země mají bohatou historii antiklerikalismu, především kvůli tomu, že katolická církev často podporovala místní elity a autoritářské režimy. Zejména v 19. a 20. století mnoho zemí jako Mexiko, Kolumbie a Brazílie přijalo antiklerikální zákony omezující moc církve.
3. Spojené státy
Spojené státy jsou založeny na principu oddělení církve od státu, což je základní antiklerikální myšlenka. Veřejný život je zde sekulární, a i když antiklerikalismus není tak výrazný jako v jiných zemích, princip oddělení náboženství a státu je pevně zakotven v ústavě.
Antiklerikalismus v Čechách a na Moravě
V českých zemích má antiklerikalismus také dlouhou tradici. Zde jsou hlavní historické milníky:
1. Husitství
Český antiklerikalismus se často spojuje s husitským hnutím, které vzniklo ve 14. a 15. století. Jan Hus kritizoval bohatství a mocenské ambice katolické církve, což vedlo k otevřenému konfliktu s církví a nakonec k husitským válkám. Husité usilovali o reformu církve a odstranění jejího vlivu na státní správu a politiku.
2. Národní obrození
V 19. století, během českého národního obrození, byl katolicismus vnímán jako spojenec habsburské monarchie, která potlačovala český jazyk a kulturu. Mnozí obrozenci se proto stavěli proti katolické církvi jako symbolu cizí nadvlády.
3. První republika (1918–1938)
Po vzniku Československa se objevily silné antiklerikální nálady, zejména v české části republiky. Nový stát byl sekulární a prosazoval odluku církve od státu. V roce 1920 byl přijat zákon o odluce církve a státu, ačkoliv úplná odluka nebyla provedena.
4. Komunistický režim (1948–1989)
Po roce 1948 se k moci dostala komunistická strana, která uplatňovala tvrdou antiklerikální politiku. Katolická církev byla omezena, její majetek znárodněn a duchovní byli často pronásledováni a vězněni. Církve byly pod přísným dohledem státu a jejich vliv na veřejný život byl minimální.
5. Současnost
V současné České republice je antiklerikalismus méně radikální, ale stále přítomný. Česká společnost je jednou z nejsekulárnějších na světě a vliv církve na politiku a veřejný život je malý. Po roce 1989 došlo k restitucím církevního majetku a k určitému nárůstu vlivu církve, ale i přesto většina českých občanů zůstává skeptická vůči organizovanému náboženství.
Významné aspekty a cíle antiklerikalismu
Sekularismus: Klíčovým cílem antiklerikalismu je oddělení církve od státu, zajištění sekulárního charakteru veřejného života, ve kterém náboženství nezasahuje do politiky, vzdělávání a správy státu.
Kritika náboženské moci a bohatství: Antiklerikálové často kritizují církve za jejich historické bohatství a politickou moc, kterou si po staletí udržovaly.
Ochrana osobních svobod: Antiklerikalismus také často bojuje za svobodu projevu a vyznání a proti tomu, aby církev zasahovala do osobního života lidí, například v otázkách morálky, sexuality či rodinného života.
Reforma církevních struktur: Některé antiklerikální směry usilují o reformu náboženských institucí, například zavedením větší transparentnosti nebo omezením církevního majetku.
Antiklerikalismus má tedy hluboké kořeny v historii i současnosti a odráží dlouhodobou snahu o vyvážený vztah mezi náboženstvím a státní mocí, zejména ve společnosti, která chce zdůrazňovat autonomii jednotlivce a principy sekularismu.
Emil Melmoth
Temný surealista
Melmothova tvorba čerpá inspiraci z historických a náboženských témat, zejména z mexické kultury, kde má smrt velmi významné místo. V Mexiku je smrt považována za součást života a často je oslavována během svátků, jako je Día de los Muertos (Den mrtvých). Melmoth v tomto duchu kombinuje prvky morbidní estetiky s hlubokým zamyšlením nad lidskou smrtelností.
Jeho sochařská díla často představují lidské postavy či torza, které jsou rozkládající se, křehké a evokují pomíjivost života. Tyto sochy, vytvořené z materiálů jako sádra, pryskyřice či lidské ostatky, jsou pečlivě modelovány tak, aby zobrazovaly stárnutí a proces rozpadu. Tento přístup však není pouze provokativní; je spíše meditativní a působí jako připomínka nevyhnutelnosti smrti a pomíjivosti tělesnosti.
Jedním z charakteristických znaků Melmothovy tvorby je jemné vyvažování mezi krásou a znepokojením. Jeho díla často působí esteticky přitažlivě, přestože zobrazují děsivé nebo nepříjemné motivy. Toto napětí mezi krásou a hrůzou vytváří hluboký emocionální dopad na diváka a vybízí ho k reflexi nad vlastním životem, smrtelností a tím, co po nás zůstává.
Kromě sochařství se Melmoth věnuje i kresbě a instalacím. Jeho kresby jsou detailní a pečlivě propracované, často zobrazující anatomii lidského těla v různých stadiích rozpadu. Tím dává divákovi možnost zkoumat detaily, které jsou běžně skryté. Melmothovy instalace jsou pak komplexní prostory, ve kterých propojuje různé materiály a symboly, aby vytvořil imerzivní zážitek, který konfrontuje diváka s jeho vlastními obavami a nejistotami ohledně smrti.
Emil Melmoth není jen umělec, ale také filozof, který prostřednictvím své tvorby zpochybňuje tabuizaci smrti v moderní společnosti. Zatímco mnoho kultur v současnosti smrt ignoruje nebo se jí vyhýbá, Melmoth se rozhodl ji přímo zkoumat, analyzovat a vystavovat. Jeho díla nás nutí přemýšlet o křehkosti naší existence a o tom, jaký význam má smrt pro naše životy.
Melmothovo umění je syrové, hluboké a nekompromisní. V době, kdy je mnoho umělců zaměřeno na povrchní krásu nebo komerční úspěch, Melmoth přináší autentickou reflexi toho, co znamená být člověkem ve světě, kde smrt není koncem, ale součástí celku. Jeho tvorba zůstává záhadná, přitažlivá a naléhavě aktuální, vybízející nás k hlubšímu porozumění vlastní existence.
Tento umělec tak představuje fascinující hlas v současném umění a jeho díla mají potenciál rezonovat s diváky po celém světě, kteří hledají smysl v temnotě i světle lidského života.